Malé dějiny tetování

Tetování se v posledních letech stalo poměrně masivním módním trendem, málokdo však ví, že zkrášlování těla pomocí vpichování inkoustu pod kůži není výdobytkem nedávných let. Pojďme se podívat, kam až kořeny tetování sahají a jak bylo v průběhu jeho vývoje vnímáno napříč celou Evropou.

Nejstarší zmínky o tetování jsou známy především z archeologických nálezů mumií. Mezi nejslavnější tak patří mumie „ledového muže“ z Alp, známého jako Őtzi. Tento muž údajně trpěl artritidou a právě v místech jeho onemocnění se našly různé čárky, křížky a jiná stigmata. Náš další potetovaný předek byl „kníže z Pazyryku“, jehož stáří se odhaduje na 2500 let a byl nalezen na Sibiři. Tělo měl zdobeno motivy bájných i skutečných zvířat. Odborníci se tedy domnívají, že se jednalo o válečníka a obrazy mu měly dodat vlastnosti znázorněných zvířat.

Starověké Řecko a Řím

Staří Řekové byli proslulí svými osvícenými postoji a vyspělou civilizací, projevilo se to i ve vnímání tetování, které původně považovali za výsadu velmi zámožných a významných osob. Postupem času se však tetování čím dál častěji objevovalo u vězňů a otroků pro případ identifikace při útěku. Tuto praxi od nich převzali i Římané, kteří tetování využívali především v armádě pro snazší rozpoznání dezertérů nebo jako formu trestu. Za rané Římské říše byli běžně tetovaní také otroci, jejich těla zdobily nápisy jako „Daň zaplacena“ a na čelech pak mívali vytetované „Zastavte mě, utekl jsem“. S nástupem křesťanství se od tetování otroků postupně upouštělo.

Evropa v antice a středověku

Tetování využívaly různé dávné kmeny a pro každého měla specifický význam. Thráci (obyvatelé dnešního Bulharska a Makedonie) jej považovali za význam cti a tetovali si především rodinné erby a symboly. Kelti svá těla zase zdobili především spirálami a uzly, které symbolizovaly propojenost života.

Křesťanská církev však po svém vítězném tažení tetování světských symbolů zcela zakázala, pouze vojáci mohli mít vytetovaný kříž, zajišťující křesťanský pohřeb v případě, že padnou v boji.

19. a 20. století

Nejčastějšími nositeli tetování, byli v 19. a 20. století převážně námořníci, kteří si tak odváželi suvenýry z dalekých cest, cirkusáci, dělníci, prostitutky, cikáni nebo trestanci.

Je zajímavé, jak se tetování vyvíjelo a jak bylo společností vnímáno ve třech nejvýznamnějších evropských velmocích – Anglii, Německu a Francii.

Anglie
Zde se v průběhu 19. století tetování dařilo nejvíc, nikde jinde v Evropě nebylo tak pozitivně přijímáno jako právě v Anglii. Tetování tak proniklo mezi nejvyšší vrstvy a hrdým nositelem byl také Král Eduard III, který měl na levém rameni vytetovaný jeruzalemský kříž. Tetování podlehli i jeho synové a následně pak většina zámožných Britů.

Francie
Tak jak v Anglii tatérská tradice vzkvétala, ve Francii bylo toto řemeslo naprostým tabu. Obrázky z inkoustu tak zdobily těla převážně námořníků, trestanců a dělníků, střední a vyšší třída takové praktiky odsuzovala a považovala za velmi nedůstojné.

Německo
V Německu mělo tetování až do 2. světové války bohatou tradici. Po nástupu Adolfa Hitlera však bylo v celém Německu tetování zakázáno, výjimku tvořil pouze jeden salon v Hamburku, ve kterém se však mohli nechat tetovat jen cizinci, aby nebyla poskvrněna arijská rasa. Zvrácenou zálibu v tetování však měla Ilsa Kochová, manželka velitele tábora Buchenwald, která si vybírala potetované vězně (přednost dávala čínskému tetování), aby si pak z jejich kůže vyráběla módní doplňky jako peněženky, stínítka na lampy, kabelky apod.

Jak je vidět tetování lidstvo provádí od samotných počátků jeho bytí, rozdíl je jen v jeho vnímání, které mělo dříve podobu spíše rituální a léčivou (to je patrné i u dnešních primitivních kmenů), později identifikační a tradiční, nyní převážně individualizační. Tak či tak bylo tetování vždy projevem určitého postoje, poselství či názoru; možná právě proto tolik rozčilovalo ty, co usilovali o nadvládu nad jedincem, ať už to byla křesťanská církev, diktátoři nebo nabubřelá šlechta.