Plochá střecha: Jaká je její historie a současnost
Když řeknete malé dítěti předškolního věku, aby nakreslilo dům, zpravidla si pro svůj výtvor vybere dům se šikmou střechou. Tento typ střech je ověřený staletími používání. S plochými střechami jsme se mohli setkat třeba ve starověkém Babylonu. Příkladem byl jeden z divů světa – zahrady královny Semiramis. Na chrámových stavbách používali plochou střechu Řekové a u nás bychom ji našli na barokních budovách. Většího prostoru se jí dostalo ve 20. století v meziválečném období. Jaké jsou plusy a mínusy tohoto stavebního prvku?
Plochá střecha z pohledu historie
Plochá střecha je typická pro funkcionalistické stavby, které se začaly u nás stavět po první světové válce a kladly důraz na funkcionalitu budovy. Vzpomeňme si třeba vilu Tugendhat v Brně, která je toho příkladem. Plochá střecha zde často sloužila jako pobytová terasa. Když v 60. letech minulého století došlo k masivnímu rozvoji bytové a občanské panelové výstavby, byly pro budované paneláky běžně používané ploché střechy, nejčastěji jednoplášťové, později i dvouplášťové. Nabízely omezené hydroizolační a tepelně izolační funkce na rozdíl od plochých střech, které jsou stavěné v současné době.
Moderní ploché střechy
Vzhledem k tomu, že dřívější typ plochých střech vykazoval menší odolnost vůči vodě i horší izolační vlastnosti, je často zapotřebí rekonstrukce ploché střechy. Platí to pro starší výstavbu rodinných či panelových domů. Moderní střechy nabízejí lepší užitné vlastnosti, a to díky použitým materiálům. Zpravidla na nich najdeme hydroizolační vrstvu z PVC fólie, případně hydroizolační vrstvu z FPO/TPO fólie nebo hydroizolační vrstvu z modifikovaných asfaltových pásů. Jejich použitím se eliminuje nepříjemný nedostatek plochých střech, kterým je nepříjemné zatékání, někdy těžko odhalitelné.
